Ejhle, co nám toho napek
nesmrtelný Karel Čapek!
Vzdálen písni, vínu, ženě,
věnoval se roztouženě
uprostřed mdlých kamarádů,
otíraje mlsnou bradu –
nadintegrálnímu hradu!
Zvykl si na jeho síně,
pohlížeje božsky líně
na prokleté, bídné svině
chrochtající pod hradem.
Ničil je svým nápadem.
Byl to věru dobrý nápad
stačící na živobytí.
Bohužel i tento nápad,
který lze předobře chápat,
během doby kamsi zapad’,
kde už není možno křápat:
Světlo věčné mu tam svítí.