Já proklel boha. Démonem
přemluven pil jsem z číše mladosti.
Zhrdaje lidmi, kabbalou i zákonem
tobě jsem zpíval chválu, radosti!
Náhle jsi zmizela. Užaslý nad skonem
milenky zalkal jsem. Smrt! Zděšeně
patřím jí do tváře. Smrt! Utonem?
táži se Satana. On mlčí. Na stěně
obraz se objeví, pln krásy, nadlidský,
jakoby uchopován vášní cyklonem.
K mé otázce se směje cynicky.
Kam mne vedeš? Dí suše: K Heleně!