Valdštýnovi i tobě věčný klid!
Oba jsme zalkali nad mrtvým dítětem,
oběma bylo nám souzeno zápasit
a bědně podlehnout v zápase prokletém.
Mír! Mír nám oběma! l tobě popřán buď!
Srdce už nedoufá a duch se nevzpouzí.
K nebesům týčí se zasněné Kartouzy,
nad tebou mramor plá a tiší se má hruď.
Mír! Mír! Mír! Na věky skončen je pro věčnost
boj marný s osudem i davem přehloupým.
Illuse poslední a zrádné navždy prost
k vám tiše, drahé stíny, sestoupím.