Kantoři dva obsadili
světa slávu veškeru:
jeden dělá politiku,
druhý řídí operu.
Oba zvyklí na notesy
a na křídu s tabulí,
s divadlem a politikou
absolutně nehnuli.
Bez ohně a bez obsahu
nad notami živoří.
Jsou to zkrátka školometi,
mdlí a chladní kantoři.
Divadlo i politiku
jejich „genij“ rozdrtí.
Kantoři však budou, zdá se,
řádit zde i po smrti!