Dříve šli lidé do kláštera,
když osud tak je pokořil.
Mne opustila moje dcera,
já do sebe se ponořil,
hloub, stále hlouběji a tam
bez druha, bez útěchy, sám
nad tebou, drahé dítě, lkám.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
48 Dříve šli lidé do kláštera, · František Zavřel · Poetry Cove