Dante ji uviděl na prahu ráje,
oslněn božstvím v její zraky zírá
demonům noci navždy unikaje.
Já na dně pekla spatřil ji, kde svírá
ji řetěz oblud, vidin, mlh a stínů,
kde mluví bolest a kde mlčí víra.
Co učinila? Květy na svém klínu
planula krásou jako ona v ráji.
Pro jaký zločin a pro jakou vinu
vrhl ji osud do tmy, kde se kají
nejtěžší zločinci a zatracenci?
Pro jakou vinu? Který soudce zná ji?
Kdo odsoudil ji? Ve hvězd slavověnci
směje se ona, pyšná Beatrice,
a její sestra sahá po růženci
muk, děsu, hrůzy, slz a smrti! Řiče
blíží se Satan k ubožátku mému,
zatím co Dante, slávu jeho líče,
koří se Bohu Nadspravedlivému.