Já se Vám dívám do oken.
Ve vzduchu někde vysoko
rozkvetly moje naděje,
a vsály rosu do sebe.
Já čekám, až se objeví
za oknem Vaše bílá tvář,
a moji duši polije
tisícem rosných krůpějí.
A já vím, že já zčervenám,
a já vím, že se rozpláču,
až se mi v okně zjevíte,
a přec se dívám do oken!
Přijď, a já se ti podivám,
jaké ti rostou květiny
v tvém srdci, které dovede
milovat tolik vášnivě!
Sedni si na klín, běloučká,
a já v tvé duši zulíbám
anděly spící, růžové,
na čele s hvězdou stříbrnou.
Nad slunce, vysoko, vysoko
vzletělo naše toužení...
Já se v tvé srdce podívám,
jaké v něm rostou květiny!
Prosím Vás, slečno, dejte mi
tu bílou růži velikou,
na ňadrech co Vám usnula,
uspána rythmem dýchání...
Jakoby měsíc zavřel v ní
celou svou duši unylou,
matku všech nocí horoucích,
když víly z květů rodí se.
Kde jste ji slečno utrhla?
Zdá se mi, že Vám vzrostla
na keři, který skrýváte
hluboko v modrých očích svých.
Své velké oči otevřte,
a o svých touhách šeptejte,
a já se budu diviti
zázrakům Vaší duše v snách.
Uvidím nad řekou ostrovy,
jak velké stromy zdvihají
v oblohu modře zelenou,
jarními večery zlíbanou.
Všechny mé hvězdy zaplanou,
všechny mé jabloně rozkvetou,
a já se budu diviti
zázrakům Vaší duše v snách.