Jsem jak ten skřivan ubohý,
jenž k nebesům se nosil,
by ve výšinách oblohy
pěl, chválil, Boha prosil.
Však náhle raněn k zemi kles –
bezvládné křídlo maje...
Ó nikdy víc je nepovznes
v azurné výšin kraje! –
Jen po zemi se plahočil,
kel smrti v chorém oudu;
když mrtev byl, kde pěl a žil,
v tu chladnou klesl hroudu.