Frycek malý trhal kvítí
chtěje z něho vínek víti,
v tom jej pichla včelička
do pravého malíčka.
On tu polekav se skočí,
slzy vytíraje s očí,
v patách za ní harcuje,
všecko zlé jí slibuje.
„Počkej včelko! nemáš více
z květin zbírat sladké píce.
Dostiť mám tvé krutosti;
umřeš bezvší lítosti.“
K tomu štěstí na otcova
ještě sobě vzpoměl slova:
„Neheský bys Frycek byl,
kdybys za zlé zlým se mstil.“
Hned se tedy pozastavil,
včelce pardon dal a pravil:
„Líp jest heským Fryckem být,
nežli včelce život vzýt.“