Rádabych se líbila,
Ksobě lásky vroucý
Dovšech srdcý nalila,
Nikdý nehynoucý.
Čímž se ale musejí
Srdce lidská vábit?
Což mi může jistěji
Jejich lásky nabyt?
Hladké čelo spanile
Vlásky premované?
Krev a mlíko přemile
Vlíčkách malované?
Zoubky, co kost slonová,
Rtové koráloví?
Vustech vůně růžová,
Oděvové noví?
Libé zření očiček,
Jadrných a krásných,
Jako leskot hvězdiček
Naobloze jasných?
Sličné těla složení,
Kdež se spatřit může
Modrých žilek vnešení,
Vmléko outlé kůže?
Ale což mi prospěje
Heskou, krásnou býti?
Studený jak zavěje
Větřík, vadne kvítí:
Tak y sličné tváře květ
Uvadne a zhyne;
Sotva tomu málo let,
Rychlým krokem mine.
Jen kde mysli vznešenost
Čelo ozdobuje,
Lásky klidem blaženost
Oči vyjasňuje;
Jen kde líčka maluje
Barva stydlivosti,
Zoubků, rtů, ust zvyšuje
Moudrost spanilosti;
Kde hlas, hnutí, kráčení,
Vzhled a oděv čistý
Statečného smejšlení
Jestiť důkaz jistý.
Kde se obraz Věčného
Načlověku třpytí,
An se všeho nectného,
Dobře čině, štítí:
Tam jen krása skutečně
Nikdý nehynoucý,
Nacházý se společně
Sláskou uvšech vroucý.
Ctná a moudrá osoba
Všem a vždy se líbí,
Víc než heská podoba,
Kdež to dvé jí chybí.