Má duše delší dobu již v tak krásném žije snu:
Mám v hloubi lesa ukrytu svou Zlatou Přadlenu.
Pro tu si, až jen přijde čas, do lesa pojedu,
tu z chaloupky v svůj krásný hrad si slavně uvedu.
To bude velký, slavný den, šťastný a krásný tak!
To vše si řekne v ložnici nás obou šťastný zrak!