Krásná Země Illusí, krásná, krásná...
Tisícerými rukami s touhou na dálku zobjímaná,
tisícerými ústy v křečích horoucně na dálku zulíbaná –
krásná Země Illusí, krásná, krásná...
Hlava se v dlaně kloní, smutná jak Nekonečnost,
horoucí Láska v ní zpívá, bolestná jako Věčnost –
nikdy neukojená, nikdy nevyhojená,
samá a samá Nekonečnost...
Tam na Horách, tak marně vytoužených,
spí oné Země sen –
tam na Horách, v tisíci nocí sněných,
tušen – nespatřen,
toužen – nedotčen
od srdcí Věčností poraněných,
tam, někde tam spí Oné Země sen...
Tam, ano tam...
Krásná, krásná Země Illusí...