ZA MATKOU. (VI.)

Než já s tou Minulostí srost’! Srost’ právě tak, jak srost’ jsem s Matkou svou – jeť právě Matka naše Minulost. Bez té se necítím k své Metě silným dosti,

bez té můj Život nemá Budoucnosti! Můj Osud životní – toť Tradice: Tragická duše antinomie mezi tím, co by mohla a co chce

a mezi tím, co musí a co chce – tragická závislost a lpění na Matce! Být příliš poután Hmotou, Minulostí, být příliš poután Matkou, Minulostí,

tak nebýt nikdy k Dílu svoboden! Jsem člověk světla – kol mne temnota, jsem člověk lásky – kol mne samota. – Zapadlo Slunce – kdo mi vrátí Den?