Z Věčnosti vzešel jsem
záhadným způsobem,
Věčnost mne poslala
na zemi žít.
Na zemi vratkosti,
tíhy a žalosti,
na zemi veškeré marnosti
nýt.
Pohledem bez konce,
sněním tak bez konce,
jež ze své Vlasti jsem s sebou vzal sem –
dává mi měřiti,
má matka vzdálená,
tak jenom konečnou, konečnou zem...!
Vzdálená matko má,
vzdálená, kýžená,
proč jsi mne poslala na tento svět?
Tys moje otčina,
kýžená, jediná –
v Tvůj klín se navrátit toužím zas zpět!