Máš pravdu, i já mám věrného psa.
Ve dne mě provází, kam se jen hnu,
čte každé hnutí, náladu, rozkaz
z mé tváře napřed rozumným okem –
Na slovo poslušný, líže mi ruku,
když mu dám bičem.
Snad by i za mnou do vody skočil,
když toho někdy by potřebí bylo...
A kdo by řek’, že pes onen tehdy,
když jsem ho odvést chtěl od jeho pána:
Vzpjal strašně srst, až celá se chvěla,
zavrčel, zuby vycenil strašně,
oči mu sálaly nenávistí –
a nebýt zlobného vzkřiknutí pána,
že by mě jistě byl roztrhal vztekem?...
Ale teď zvyk’ – a o svém bývalém pánu,
myslím, že neví...