VÁNOČNÍ.

Dnes moje srdce touží někam v dál – je nějak samý pláč a samé usmívání... Jak někdo vánoční by hymnu zazpíval v samotném srdci mém při slavném světel vzplání!

Na nebi, v řece, v oknech, v zrcadlech třesavá světla v samých odrazech, jak možno snít jen v nejkrásnějších snech – ční do výše a nesou výš můj sen!

V mém srdci radosti cit, celý postříbřen, jak vlasy stromku v tento štědrý den tak do daleka, do daleka svítí... Ó, jaký tichý šum kol, jak se všechno třpytí!

Tak povzneseně slavně možno dnes jen sníti! Tak volno je, tak lehko k úsměvu! Tak srdce úsměv samo, pranic víc! Jak v dálce, ve výši by křídla andělů

čarovně zvonila všem snivým duším vstříc a nesla s výší vzkazem plesné gloria – jak Boha samotného velká fujára by slavně zavzněla –

tak září, zpívá celá duše má! Vše, vše dnes září – okna, zrcadla... Je zbožným zrcadlem dnes celá duše má!