Nastalo k ránu smírné utišení,
na nebi duše vstalo Věčno Hvězd –
co bojovalo, v soulad už se mění,
v poklidnou hudbu čistých hvězd...
Na nebi duše úsměv už se sklenul,
úsměv, jenž šťastný i svým smutkem jest –
na nebi duše smírné utišení
spočívá blahým, tichým světlem hvězd...
A co se v pohnutou šíř nebe rozprostírá,
sní pod ním valná moře hladina,
tisíce hvězd do mořské hloubi zírá –
odráží všechny šťastno... usíná...
A na hladině yachta vyspravená
se chystá znovu v dálné země plout –
Kam popluje? Hladina utišená –
bude to tedy krásná, šťastná pouť!