Mystický, zelený Ty Strome Života,
Ty v sadě Božím nejmocnější Strome,
Ty, v jehož grandiosní Velepísně
velebném, vznosném taktu kolotá
sám celý Vesmír, v kruhy spoutaný
přitahující mocí Erota,
takže Tvůj šum Tvé k Hvězdám vzneslé témě
slyší, jak ještě v jiných světech zní,
jen v jiném přepisu a jiném ladění –-
Ty Strome svatý, Strome velebný,
jenž v Středu Bytí, kříž a prapor Země,
vaneš a vláš a vládneš nad zemí:
Pro Lásky klamy. Lásky bloudění,
pro Lásky moc, již mají Její sny,
má bloudění, mé bludy odpusť mi –
odpusť a posečkej – nevadni ještě pro mě!
Vždyť, co že dnes víc ještě činit mám,
než že se Tobě z hříchu zpovídám,
že Tobě pokorně dnes vyznávám
osudný žití, lásky svojí klam:
Že vzýval jsem Tě oddán příliš snům!
Když kveteš jiným, krásně zelený,
když s Tebe nejkrásnější jablka
i člověk hrubých smyslů, ducha helota
i cynik srdce volně trhat smí –
chtěl odpírat bys je svým pravým milencům?
S křečí bolestné lásky Tebe objímám,
o kmen Tvůj bytost svou jak břečtan opínám –
tak oběh žití svého Tvému ke kmeni
osudně vážu – sečkej, nevadni!