Ty zlatý, zelený můj Strome Života,
Ty v sadě Božím nejkrásnější Strome –
jak že to nekonečně sladce šepotá
v Tvé šumné koruně pro Tvého miláčka –
jak nekonečně teskně šumí to v ní pro mě!
Vy krásná, zlatá, sladká jablka,
jak teskná byla jste vždy mému snu!
Vy, která s díkůvzdáním na rtech trhala
tak četná pokolení Ev a Adamů!
Vy, jež jste uprostřed všech světa drah a cest,
všech poutí, bloudění i scestí důvod sám,
vždy s výše kynula, podobna sirénám,
jejichž zjev vábnější než každý maják jest
všem světa poutníkům!
Oh, všecky cesty světa povždy vedly k Vám!