Smutek mi vešel němě do duše...
Nemoc a smrt – a to je vše?
Můj život! Jenom úzké, chudé pole
a každá brázda krví zbrocená –
tak mnohá žeň plevelem ztracená,
a celé plochy ladem, pusté, holé...
A po tom žití plném strádání,
a po tom žití plném zklamání,
po žití téměř bez vší rozkoše –
po žití takovém, jež ani žití není,
jen churavění, živoření –
teď nemoc, smrt? Což je to vše?