Dnes svítí nebe italské pod velkou večernicí,
dnes se to krásně lásce sní o duši milující...
Dnes se to krásně horuje o vášni srdce vzletné,
a ještě krásněj’ miluje... O dolce far niente...!
Tam na laguně černavé, když docela se sšeří,
za zpěvu čarných barkarol se plaví gondolieři,
signory v náruč svírají v objetí těsném, němém,
na klín svůj tisknou horoucně hlavu i s diademem...
Můj Bože, být dnes Italem a být dnes gondolierem –
a s bledou signorou si tak plout po kanálu šerém –
své veslo vlnám odevzdat a srdce Věčné Touze –
rty ve tmě tisknout k ženským rtům tak nekonečně dlouze...