Přec musel pozorovat,
jak přestává být mou,
jak kamsi mimo roste,
nade mnou, pode mnou.
Jak víc vždy odrůstá mi,
kams jinam přirůstá,
jak její myšlenka
je stále méně má.
Jak někde odjinud
se mi jen vysmívá –
ta lítost! s jinými snad,
jak se mi vysmívá!