Od dálných hvězd dnes dolů záře splývá
tak čarovně, že chví se celá zem!
V tu dálnou výš se duše teskně dívá,
v té říši vesmírné tak bolně pookřívá –
Oh je tak volně celým prostorem!
Tak v sobě oblohu si velkolepou sklenout
a na ní tisícerým hvězdám dáti zkvésti!
Tak na vše každodenní moci zapomenout,
tak na vždy zapomenout –
oh, bože můj, jak nesmírné to štěstí!