Svěžími lehkostí kol aster vinicemi
těkavý mládenec se prokmitává kroky,
háj vlasů hedvábných po štíhlém vlane zjevu –
hle hbitý Hardenberg, ten gazell hnědooký!
Po květech těká si, podzimní nebe měří,
čisté a blankytné jak jeho duše tichá,
všechno tak nové je v přírodě za jeseně,
co kol něj děje se a Boží krásou dýchá.
Jak oči zazáří v tajemství zasvěceny,
jak ruce chvějí se pobledlé tajnou mocí –
ty ruce, oči jsou co den víc oživeny
dech svatě držený před mysteriem Noci.