Věčnosti dítě na Zem’ sestoupil,
šel po ní, aby zjistil, s úsměvem,
že Sestrou rodnou je známých mu Zemí jiných
a dcerou Matky jeho, Věčnosti
(Sofie měla Její řeč a zrak,
a všechny květiny mu o Ní mluvily!) –
tak tiše spojil si v své mysli život, sen,
a jak v snu krásném, stále Moudrý Panic,
po malé procházce, natrhav něco květin,
zas šťasten vrátil se do Vlasti svojí zpět...