Jak svatá noc, tak čarovná
nad námi vlaje křídloma –
plout k vyšším... ve snu... plout a plout...
svou bytost mocně rozvinout,
a pak u věčné hudbě sfér
v chorovod hvězdný veplynout!
Jaká to noc, jak zářivá,
až srdce celé zaplesá!
Jaká to šíře, hloub a klid –
ach, nebesa – – ach, nebesa!
Ó pojď, ó pojď – Své duše sen,
jak peruť toužně rozepni!
Zrak v zraku ke dnu ponořen
v objetí duše spojeni:
V své duši navždy Věčna Sen
vzlétneme spolu prostorem,
tak opustíme všední zem –
a víc se nevrátíme k ní!