Můj bože, jak je zářivě! Až srdce celé zaplesá!
Jakým to množstvím krásných hvězd se rozlétla dnes nebesa!
Své duše křídla rozepnout,
tak vznést se vzhůru – jaký sen!
A plout a plout... a plout a plout
v té noci tichu nádherném!
Tu srdce zašeptá si „ach“
a v deliriu hlava má!
Ve výšinách, ve výšinách,
tam duše má je blažená!
Tam duše moje blouznivá,
vždy pluje mořem věčných krás,
tam vzletět zvedá křídla svá
vždy zas a zas, a zas a zas! –
Jak světlá noc – a tajemná!
Tu člověk nedohledá dna –
jen Tvoje duše, Vysněná,
takovou bezdnou hloubku zná!
Jak teskná noc a širá tak,
že o Lásce jen dává snít,
o Lásce nekonečné tak,
že nemožno Ji ukojit!