Všechno spalo. Hvězdy v jasné výši
Moře Ticha posvětily Smírem,
venku nic se nehnulo v té tiši,
všechno spalo také v domě širém.
Všechno spalo. Jenom mojí duše
tisíc touh na loži zahořelo,
tisíc ruk se vztáhlo v blahé tuše,
v rozechvění okno otevřelo.
Jaká volnost! Jaká píseň Ticha!
Tisíc touh se nocí rozletělo:
Každá po jednom si dobrodružství vzdychá –
každé by se Nekonečna chtělo.