Dnes chvějou si mi světla plačtivě
na šinoucí se vlekle na dráze,
a hluky kol, jež v uších hučí mi
mě jemní sladce v tiché uspání...
Dnes bez vůle a bez ideí – sen,
jenž kolébá se mořem u večer,
je srdce mé. Vše mám tak měkce rád –
jen zaplakat, jen zaplakat...!
Blouznivý na spaní a na bdění zas mdlý
pláču si jemný sen těm, kteří uhádli
tajemství oněch krás, jímž Neznámý
citlivých slzy tvoří perlami.