Je večer jako zvonky zkolébaný
finále dětských, teskných sonatin –
tak hrdličky se smějí ve svých klecích,
tak dívčí sen zní steskem z pianin.
V té sladké chvíli děcko milujeme,
tak rozmarné a tolik na nás zlé,
v té chvíli námi bílá ručka vládne,
ručka, jíž cuká dívčí svévole.