Je duše jako tichá hladina,
vše odráží se na ní měkce, snivě –
pár labutí si na ní usíná,
s útlými krky, snících zádumčivě.
Jak že je krásné z dálky naslouchat,
kdy tichý vánek řekou počne vát,
sen zvuků violy, v němž labuť pousíná!
Jak že je sladké, čísti Lamartina!
V té tvarů čistotě, v té exaltaci tiché,
je krásné tak, co, milováno, nyje –
tak malována útlým štětcem Psyche
je sama diskretnost a harmonie.