V ideální výšce, smutná, osamělá,
marně svítíš:
Myšlenka-Sen bytost Tvá je celá –
ty to cítíš...
Bledá Sensitiva s nyvou lící touhy,
krásná, pláš –
Snu stříbrné nitě – divy subtilnosti –
cudně tkáš.
Věčné pouti bledé Osamění!
Bílá Vznešenosti Ideálních Snů!
Syntheticky čiré o Snu Zamyšlení!
Smutku nesený tak němě v daleku!
Básník ubledlý se ku Tvé výši dívám
v marném Snu,
neb jak Ty o Útlé Kráse zpívám,
o Věčnu!
O bytostech z magnesia bílých,
jak Tvůj třpyt,
o nichž, nevýslovně štíhlých, elfích, vílích,
lze jen snít.
O tom, co zde duše v podobenstvích pouze
nalézá:
Ženství Věčného z astrálních tkání tkaná
Synthesa.
O životě zrcadleném pouze,
o Neskutečnu,
o Prabožství Ženském, trpném v Touze,
o Věčnu!
Věčné touhy marné rozesnění!
Pouti marná v Ideálu Říš!
Muka krásná, kterým konce není,
Smutku, který duši povznášíš!
V ideální Výšce, smutná, osamělá
Sestro má –
Ty, jež sen můj sdílíš,
krásná, vzdálená –
Svůj sen narcisový
dále snuj –
a zde v smutné zemi,
kde se všechno mění,
popřej básníkovi
Obraz Svůj!