Hyneme neznámým smutkem,
v touze po jiných, subtilních světech,
vymřeme v úsměvech nevinných, mučících stesků,
milenci jara a podzimku.
Plujeme na bílých křídlech,
cizí zde plujeme se srdcem dětí,
které daleko, daleko tuší
nemocné dosud Věčnem...
Pláčeme v měsíců nitě,
pláčeme do dívčích stesků,
pláčeme pro útlé ženy,
choří, tak choří...
Krása nám do věčna stéká,
teskně se nuance lomí,
milujem' mollové tÓny,
raněná srdce...