Hyneme neznámým smutkem
v touze po jiných, krásnějších světech,
vymřeme v úsměvech dětinných mučících stesků,
milenci jara a podzimku.
Plujeme na bílých křídlech,
cizí zde plujeme se srdcem dětí,
které cos v daleku, daleku tuší –
nemocné dosud Věčnem...
Pláčeme v měsíců nítě,
pláčeme do dívčích stesků,
pláčeme pro útlé ženy,
choří, tak choří...
Krása nám o Věčnu zpívá,
teskně vše v nitru se lomí,
mollové milujem tóny,
raněná milujem srdce...