Milenci jara a podzimku,
trpíme tajemným smutkem
v touze po jiných krásnějších světech.
Na bílých tajemných křídlech,
cizinci, plujem zde se srdcem dětí,
které Cos v daleku tuší,
nemocné dosud Věčnem.
Pláčeme v měsíčním svitu
pro útlé vysněné ženy,
snoubenci Princezny Mrtvé.
Krása nám o Věčnu zpívá,
svět v nitru teskně se lomí,
mollové milujem’ tony,
raněná srdce...