Ty v modrém šatě touhy, bledý panici,
do výše útle touhou vyrostlý,
se zrakem snivým, věčně horečným:
Jsi šťastný a jsi krásný!
Že úsměv Tvůj je smutný toužením
a oko Tvoje hyne silou Snu?
Že pláčeš v slzách neukojením
a zemi zříš podobnou Oblačnu?
Tvůj smutný úsměv je Tvým šlechtictvím.
Sen Tvoje oko činí krásným tak,
a Tvoje slzy jsou Ti rozkoší –
Jsi šťastný a jsi krásný!
Přes blankyt čistoty a touhy Tvé
nepřejde nikdy mračno života,
od něhož by se duše teprve
bouřemi násilnými čistit musila!
Štít srdce Tvého čist se stříbrní,
Tvé oko otevřené touží Žití Sen,
Sen, v který se Ti Život proměnil –
Ty Šťastný a Ty krásný!