V těch tichých vodních hlubinách,
tam dřímá zvláštní Bytí taj,
tam láká duši jako v snách
svým zpěvem krásná Loreley...
„Pojď ke mně, smutný básníku,
mír sladký bydlí v domě mém –
jen u mě lze žít věčně v snu,
jen já tvá pravá milá jsem!
Má říše a mé náručí
míň nejsou skutečné, než svět,
a kdo mě líbal, naučí
se všemu lépe rozumět!
Ten všechen světa shon váš, vír
rodí se s kletbou zániku –
jen v loktech mých je život-mír –
pojď do mých loktů, básníku!
Byt můj je hradem Věčnosti,
váš život pouhý žití zdaj –
nech všeho druhu marnosti,
pojď ke mně...“ Ó má Loreley!