Dnes mně tak smutno, smutno v podvečer...
Ba ano, to zas jednou mě život obešel.
Nutno to přiznat. K čemu zapírat?
Co stalo se, to nelze odestat.
Vše mohlo být, co bylo krásno v snech,
jen to chtít chytit bez všech otázek,
bez zdráhání a pochyb. Ale on,
ten snílek bázlivý, byl samý polotón.
Byl samý polotón a samá spekulace,
vždy viděl obtíž tam, kde mohlo vše jít hladce,
a bál se dotknout tam, kde měl hned obejmout – –
Ten snílek pláče teď, ten sladký, jemný bloud.