V úctě mám lilii cudnou, dámu, ať pannu neb paní:
Ať, vztýčena po stranách na Oltáři,
s důstojnou, posvátnou pokorou nebeskou čistotou září,
ať milostně nedotčeně, přec dobrotivě a milostně-žensky nad každou ranou se sklání,
širokým kalichem svým tak stále přímá a sněžná!
Než, rád mám přec konvalinku,
(žel, měl ji jen na chvilinku!)
čtveračku čerstvou a vonnou:
Při stejné čistotě srdce,
v tvarech svých drobných a milých,
ve svých úsměvech bílých
je tolik dětinně něžná!