Takový krásný večer byl...
Já jsem tak dlouho hovořil,
až jsem se celý roztesknil
po snivém kouzlu prchlých let...
Tam venku hvězdy vzdálené
zářily v kouzlo letních cest –
tam šuměl život, vířil svět
velkých a rozmařilých měst –
tam život v celou šíř i dál
šuměl a vál, blaženě štkal –
a že tak krásný, krásný jest,
zval mě a zval...
Dlouho jsem blouznil do noci...
Tak roztoužen, tak roztoužen –
a v bezmoci...