Nádherně průsvitný, zářivý ptáku, s modrými, volnými, krásnými křídly, z pohádek o Štěstí Chocholouši – veliká Touho velikých Snílků!
Tolikrát ptám se, vida Tvé tělo, Tvou krásu, Tvůj let – tak nezvyklé Zemi: Kde Tvoje Vlast, ach, kde Tvoje Vlast? Nikdo to neví. –
Ach, jsi tak krásný, oči až bolí od Tvého lesku, když rozpneš křídla – tak šumně, tak šíře, tak volně, tak slavně,
vzhůru se vzneseš – volně a čarně – Obloha celá od Tebe září, jak zvolna letíš, letíš a letíš – – jaký to let, oh, jaký to let:
Hrdý a smělý, světlý a skvělý, bolestně rozpiatý – jaký to let! Miluješ oblohu modrou a širou, modravě zasněné vrcholky hor,
modravá, volná, vzdálená moře, ty všechny nejvíc vzdálené kraje, ty nejvíc vzdálené končiny výší – vše nejvíc modré a vzdálené odtud,
místem a časem, vzhledem a žitím – tam stále létáš, tam stále vzlétáš, tam ale nikdy, ach nikdy, ach nikdy, docela, docela nedolétáš!
Znovu a znovu vždy před Tebou obzor se sklání, nad Tebou ve výších stále je Výše – Nezřená Země, Ideál Věčný – – – Krásná, však marná, věčná Tvá pout!
Ubohý cizinče z krásnějších krajin, teplejších, zářnějších, nežli jsou naše – jakým to osudem zalét’ jsi k nám? U nás Ti nikdy zdomácnět nelze,
u nás je chladno, u nás je šero, u nás je bezbarvo, hlucho a mrtvo – u nás, kde vládnou zákony tíže, křídla se zvedají ztěžka, a nápor
dřív nebo později únava stíhá. U nás prach zemský odbarví časem sebe víc nádherně barevná křídla. U nás, kde zloba a boj jenom doma,
zraněno padá vždy v posled k zemi i to, co vzletělo mocnými křídly. Se Země metané kameny tvrdé, kameny hranaté, špičaté – běda! –
hledají tělo Tvé, nádherné tělo! Z průsvitných křídel, modrých a šumných, krev se Ti řine, krev červená, těžká – smrtelným stal jsi se na Zemi Smrti!
Mírní se let a třepou se křídla – na zemi klesáš – oči tak teskní – krev těžká, červená v praméncích stříká – pak už jen řine se, po zemi plazí,
na zemi ssedá... Modravé peruti o zem se tlukou – – – třepají v křeči vykrvácení... Překrásná hlava se v bolesti kloní,
v bolestné výčitce oči Ti hasnou... Daleko Vlasti Své, neznámé Vlasti, hyneš můj čarovný, modravý ptáku, z pohádek o Štěstí Chocholouši –
veliká Touho velikých Snílků!
Cookies on Poetry Cove