Krásná Země Illusí, krásná, krásná...
Tisícerými rukami s touhou na dálku zobjímaná,
tisícerými ústy v křečích horoucně na dálku zulíbaná –
krásná Země Illusí, krásná, krásná...
Hlava se v dlaně kloní, smutná jak Nekonečnost,
horoucí Láska v ní zpívá, bolestná jako Věčnost –
nikdy neukojená, nikdy nevyhojená –
samá a samá Nekonečnost...
Tam na Horách, tak marně vytoužených,
spí oné Země sen –
tam na Horách, v tisíci nocí sněných –
tušen – nespatřen,
toužen – nedotčen,
od srdcí Věčností poraněných,
tam, někde tam spí oné Země sen...
Tam, ano tam...
Každého jitra tam Slunce v tisíci odrazech svítí,
z křišťálných studánek chodí žízniví jeleni píti –
a večer Věčnost Hvězd tam Věčným Ukojením plá –
Tam, ano tam...
bys chtěla duše má...
Krásná, krásná Země Illusí...