Zřely se květy povadlé
v jezera čistém zrcadle.
Zřely svůj smutek svadání,
jak hlavy něžně jim naklání:
Vznešenost Smutku, Krásu Marných Snů.
A Čím víc pohlížely v hladinu,
tím víc svou krásou zaujaty,
víc k sobe láskou byly jaty –
tak vadly, vadly – svadly docela.
Tu nad jich krásou se i vlna zachvěla.