JEPICE

K večeru se teskně chýlí – jepice! Poklaď všechna vajíčka svá v dobrá místa – neboť za nedlouhou chvíli,

krátkým letem unavená, tvoje křídla seslabená k zemi klesnou na vždycky. Poklaď všecka vajíčka svá v dobrá místa –

ať z nich vzletí nesmrtelnost tvá, tvých hbitých dětí tisíce a tisíce! Jsi zde na mžik k slávě žití,

duše má – ó jepice! Sotva prvých opojení údiv potká křídla tvá, otázky o podstatě tvé, vzduchu kolem, bytí všeho – příliš ostrá jakost vzduchu,

a pak ještě Ruka s výše zničí tě... Jsi jepice! Nuže, duše! Sny své všecky, poklad svojí bytosti –

nejtajnější, jež máš v sobě, v dobrém místě uhosti! Oklam Osud! Nad tvým hrobem, duše má – ó jepice,

kéž tě uzří věčnou vzduchem chvěti, odraženou v snech tvých, jichž ze všech míst vzletí tisíce a tisíce!