U otevřených oken budu snít,
chtít sebe jarem v touze roztesknit...
A věčná píseň jara bude to,
co bude v duši moji rozchvěto,
a co se rozčeřeno bude chvít
a neustále chtít mě roztesknit –
tím čerstvým závanem a vůní z modřínů,
jehličím ze smrčin – a já se přivinu,
k těm snům se přivinu a jako v opojení
v doprovod k jaru si zazpívám zvuk aspoň jediný
z těch sonat jeho snění...