Jako ty ostatní i tato žena byla...
V pubertních krásných snech o Zvláštním Muži snila,
Velkomyslném Duchu, Srdce Hrdinovi;
o velké k němu lásce až za hranice světa
sny svými plýtvala velkými v básních slovy...
Jako ty ostatní své duše nepoznala...
V snech svojich důvěrných se sobě větší zdála,
tak sebe zřela: Světa krásný střed,
uprostřed sadu zářící, velký květ...
Když přišla Skutečnost, tu smutnou shledala ji –
ničeho nezbylo v Ní po Vysněném Ráji!
A ona, hrdinka, jen slabé dítě byla!
Mě potkala – svůj sen si ve mně mstila.