Tak rád bych setřás’ celičké to břímě,
jež leží na mém těle, na mé duši –
co trudných úvah, utrpení, hrůzy,
zklamání, spleenů, problémů a trudu,
co bludů, neukojení, co marnosti!
Tak rád bych setřás’ celé ono břímě
člověctví svého – ale jak a kam?
Nemocný, při tom vždy víc zklamávaný
v důvěře v lidství, v ženě, v lásce samé,
jak stále více v bahno bych se nořil,
vzdor vtělený jen, malicherný vzdor –
Utracený člověk? Člověk ztracený?