Jsem dcera Života, rudá a vřelá,
Života koloběh, tepot a šum:
Ožívám Tělo, vyvěrám z Těla –
a přec jsem jediná
základní příčina
i nejvíc étherným, duchovým snům!
Ať Duše vzplane k hněvu či plesu,
ať Duše podlehne želu či děsu,
já Žití výtažek, nejdražší šťáva,
proud jejích hnutí živím a nesu!
Jejími ústy, to já jsem, jež zpívám,
láskou neb hněvem z očí se dívám,
nohama běžím, rukama hýbám,
pažemi objímám, rty vroucně líbám:
Rythmem, jímž živel můj po těle proudí,
skanduje Mozek: chápe a soudí,
světem jde Srdce: hledá a bloudí;
básníku diktuju rythmus i strofu,
úsudky-předsudky filosofu:
Změním své složení, pulsaci, proud –
hned rythmus změní se, jinak chce plout –
změní se životní nálada celá,
a s ní i vůle a soud.
Jsem Řeka Života, rudá a vřelá:
Tu v želu – tu v plesu,
vždy podle zdvihu neb kladu svých vln,
na svojí hladině koráby nesu
veškerých tužeb a snění a dum.
Kam chci je nesu –
neboť jsem celá,
neboť jsem jediná,
plavby jich příčina,
rozmarná, vřelá.
V Života větru, slavný a rudý
prapor jsem, velící válečným snům!
Vsazený pevně do Země půdy –
vlající k Nebesům!