Je každá Duše Vesmír rozlétlý,
tisíce trub v ní, tisíc varhan žní,
máj Věčna stačí by v ní rozkvetly
radosti hlučných, slavných mizení...
Je chladný prostor, prostor propastný,
nic nad ni není tragičtější v šíru,
tajemství mlčení v ní truchlí svoje sny,
studeno konce nemá, prázno nemá míru...
Když však se dálky její otevrou
v tajemném okamžiku věčných jar,
tisíce světů ihned z ní se střou
tisíce hudeb zavzní písní nádhernou –
tu všechno náhle žár a sen a nekonečný Zdar!