Den za dnem plyne v marném zoufalství,
nadějí Osud vysmívá se jen –
kol nechápání jen, a chlad, a barbarství,
tak v marném zoufalství mi plyne den co den.
Dny plné úzkosti, horečných dojmů, visí,
napjetí, úděsů – tak plné útrap jen,
a v bouři hrozných organických krisí
končívá téměř každý, každý den.
A noci, noci! Jedny probděné,
v těch v mukách, úděsu den pokračuje jen,
v snech živě děsných druhé prosněné,
v snech, z nichž to volá: „Jak jsi nemocen!“
Den za dnem plyne v marném zoufalství,
nadějí Osud vysmívá se jen –
co kol jen nechápání, chlad a barbarství,
tak v marném zoufalství mi plyne den co den.